Archiv

Tetín  24. 1. 2004 [Report]
     

Účast: Andre, Bořík, JM, Láďa, Nakor II., MPJ, Muad´Dib

Trasa: Srbsko - Tetín - Beroun - Svatý Jan pod Skalou - Srbsko

Fotky od: Zatím nejsou žádné fotky.

Reportky od: MPJ

Komentáře k výletu: 0 [Přečíst]

Reportek od MPJ : Výletu na Tetín se zúčastnilo 7 lidí: Mpj, Bořík, JM, Láďa, Andre, Nakor II a Muad'Dib. Já jsem přišel na sraz (k mému velkému překvapení) jako první a přitom celou cestu hnal, abych tam nebyl pozdě.. nu což zázraky se občas dějí. Překvapením byla neúčast Trpaslíka, ale Bořík se ujal hlídáním správnosti trasy, takže i s touto velkou ztrátou jsme se dokázali dobře vypořádat. Po příjezdu do Srbska nás celkem značnou dobu zdrželo na železničním přejezdu dlouho nejedoucí metro (vidíte správně, je tam napsáno metro). Poté jsme zahájili výstup směrem na Tetín (kilometráž neuvádím, o to jsem se tolik nestaral). Člověk by si myslel, že v tomto ročním období nebude v lese potkávat téměř nikoho, ale opak byl pravdou a provoz na lesních stezkách byl vcelku rušný. Na Tetíně jsme udělali menší svačinovou zastávku prokládanou občasným ostřelováním Švýcarů a jiných osob na protějším břehu Berounky (ale zdá se, že jim to ani trochu nevadilo, dokonce nás ani nebrali na vědomí). Než jsme opustili Tetín, jsme si prošli málé kolečko kolem návsi (to by mě zajímalo, kdo tak chytře to značení kreslil...) a vyrazili na Beroun, kde byla slíbena některým lidem bez svačiny obědová zastávka. Před Berounem jsme však odbočili po železničním mostě směrem na Svatého Jana pod Skalou. Když si hladový Andre a spol. začali stěžovat, Bořík se zaručil, že ve Svatém Janu je otevřená hospoda a restaurace, kde bude možnost jíst. Ande však ještě od Nakora získal kus chleba. Před Svatým Janem jsme ještě stavěli u památného dubu, který v osmdesátých letech uhnil a byl pokácen a místo něj byl na jeho místě postaven plot a o pět let po plotě vysazen strom nový. Restautace ve Svatém Janu byla uzavřena a nám nezbývalo nic jiného než se za obědem vydat o vsi dál, kde jsme nakonec jedno restaurační zařízení objevili. Vrchní se však choval, jako by ho naše přítomnost otravovala, ale my jsme se jím rušit nenechali a Andre se spokojeně prospal. Pak jsme se vydali podél zamrzlého potoka zpět do Srbska. Cestou jsem se pomocí různých kamenů pokoušel ten led rozbít... bohužel jsem byl neúspěšný. Po setkání se s Berounkou jsme sledovali ji. Cestou jsme ještě potkali pár zabetonovaných bunkrů, podívali se za ujíždějícím vlakem a třičtvrtě hodiny počkali v nádražní hospodě na vlak další. Za sebe musím říct, že výlet se podařil, dokonce ani nikdo v tom mraze nezmrzl a do Prahy jsme se vrátili ve stejném počtu, ve kterém jsme ji opouštěli. A to je konec mému malému reportku.