Archiv

Moravský kras  1. - 2. 5. 2004 [Report] [Fotky]
     

Účast: Belcarnen, Bořík, _Iluvatar_, Cenis, Gilros, Jája, Láďa, Lord Rahl, Mariel, Marvin, Milamber, Nakor, Neuron, Ruby, Shire, Súlwen, Trpaslík

Trasa: Moravsky kras :-)

Fotky od: Trpaslík JCsoft Ruby Marvin Cenis

Reportky od: Nakor Trpaslík Súlwen Marvin

Komentáře k výletu: 0 [Přečíst]

Reportek od Nakor : Sobota Dopoledne Musim rici ze vstavani bylo krusne, neb sraz byl uz v 6:45 na Hlavaku, takze jsem se moc nevyspal. Ale nastesti jsem na sraz dorazil, spolecne s Ruby, vcas. Hned na zacatku nastaly ovsem prvni potize. Zjistili jsme ze nam jeste chybi Bel, takze jsme mu volali, jak to s nim vypada, a dozvedeli jsme se, ze vychazi a snad to stihne. Takze jsme koupili listek a sli napred do vlaku. Bel vsak stale nedorazel, cekali jsme do posledni minuty a bohuzel nevyritil se na posledni chvili jako ve vetsine americkych filmu, na misto toho se vyritil asi 20 sekund pote, co se vlak rozjel, takze nas videl jen odjizdet. No smula smulovata - co rict vic. Museli jsme tedy operativne ve vlaku vymyslet, jak se s Belem spojime. Zjistili jsme, ze z Blanska odjizdi autobus az v 11:40 a mohl by to tedy stihnout. Bel si nasel vlak, ktery by mel byt v Blansku ve 12:32 a rohodl se, ze to riskne a snad to stihne. Vse tedy vypadalo jeste nadejne. Co se tyce cesty - rychle ubehla a na nic zvlastniho si napamatuju (Lada s Neuronem a Gilem resili nejake filozoficke otazky reality ci co, ale to pro me bylo moc temne a vysoke, takze vam o tom nic nepovim). Po prijezdu do Blanska jsme bohuzel zjistili, ze jsme se mylili a ten autobus odjizdi uz v 11:20 a Bel ho tedy opet nestihne. Zacatek vyletu nam tedy moc nevychazel. Domluvili jsme se s Belem, ze pojede nejakym dalsim a sejdeme se az na chate. Znamenalo to take, ze nestihne Punkevni jeskyne, do kterych jsme se prave chystali. Po obede (byt jsme zadny obed nemeli) Asi v 11:40 jsme vyrazili do Punkevek a co muzu rict za sebe tak me vylozene nadchly. Opravdu vsehchny ty krapniky, jezirka, stalagmity (ze zeme nahoru), stalagtity (ze stropu dolu) a stalagnaty (spojene) vsech nejruznejsich tvaru byly vynikajici. K tomu jeste skvely vyklad pruvodkyne. Tu jsme priznam trochu znervozneli, kdyz popisovala jeden stalagmit jako trpaslika a my jsme vsichni vybuchli smichem a ona chudak nevedela vlastne proc. Nebo kdyz popisovala jeden utvar, kdy se skoro spojovali stalagmit se stalagtitem jako Romea a Julii (protoze se nikdy nedotknou, neb Romeo je vyschly), tak se Neuron vtipne zeptal proc je Romeo nahore... Pote se nam naskytl naherny vyhled na Macochu z jejiho dna. Musim rict za sebe, ze me to opravdu ohromilo. Jeste jsem zadnou propast takovych rozmeru nevidel a tohle mi prislo jako hodne velke (ac nekteri asi cekali vice). Pote jeste nasledovala prima projizdka lodkami a tim to skoncilo. Odpoledne Pote co jsme se ubytovali na chate doslo k rozdeleni. Ta vetsi cast (myslim 12 lidi) se odebrala do nepristupnych jeskyni a zybtek sel do jeskyni Katerinskych. Co se tyce nasi skupiny, tak jsme od pruvodcu (byli vseho vsudy 2) dostali helmu celovku a zdroj energie, ktery jsme si pripnuli na opasek. Takto vybaveni jsme se pustili do dobyvani nepristupnych jeskyni. Zde by se mozna hodilo rici, ze nekteri asi jejich vyznam trochu podcenili a neoblekli se do nich nejlepe. Nebo alespon ja jsem si zbytecne vzal bundu, ktera pak byla halvne hnede barvy (no sice to jeste slo, ale priste bych se asi uz vybavil o neco lepe). Co se tyce popisu cesty, dalo by se o tom napsat hodne, ale zkratim to. Bylo to hlavne blativy a klouzavy. Celkem tam byla asi 3 nejtezsi mista. Prvni kdyz jsme splhali do asi 2 metru vysokeho prevyseni. Takhle to vypada jako pohoda, ale tak kdyz vam to klouze a neni tam poradne moc stupinku na nohy a ani se ceho chytit, tak to uz je podstatne hosri. Presto jsme prvni prekazku zvladli vsichni uspesne, hlavne diky pomoci pruvodcu. Druha prekazka byla podobna, ale s tim rozdilem, tam uz to tolik neklouzalo a dalo se neceho chytit, a tak to docela slo. Treti pak byl namahavy vystup do asi 25-metroveho tunelu, ktery nebyl nijak siroky a jelikoz jsme lezli jeden za druhym, tak se muselo pomalu a porad se neceho drzet a naslapovat tak, aby jste se nesklouzli dolu a nevzali s sebou i ostatni. Nebyla to zadna sranda. Obcas nektera mista, kde se nebylo moc ceho chytit a bota vam klouzala dolu, stala za to. Nebo kdyz jste jeste museli v takoveto pozici chvili setrvat diky tomu, ze ti pred vami se neocekavane zastavili, a dal jste tedy nemohli, ale zpet take ne, neb pod vami byli dalsi. Opravdu lahudka. No ale zdarne jsme to zvladli a na konci nas uz cekala prekrasna jeskyne, na kterou byla radost pohledet. Chvili jsme se zdrzeli, odpocali si a stejnou cestou se vydali zpatky. Je pravda, ze zpet uz to bylo o neco snazsi nez tam (jen Bel bohuzel absolvoval jeden mensi pad, nastesti vsak bez vazneho zraneni, jen se spianvymi kalhotami). Nakonec jsme asi po 2 hodinach vylezli opet na denni svetlo. I kdyz jsme uz byli o neco vice hnedi nez pri vstupu. Celkove opravdu vyborny zazitek, ktereho opravdu nelituji a na ktery budu dlouho vzpominat. Pote se jeste ti mene unaveni, odvaznejsi a mene hladovi vydali do dalsich jeskyni, ktere mely byt udajne hlave o plazeni. Bohuzel ja mezi ne nepatril, takze o tomto vam nic nepovim. My ostatni se vydali zpet do chaty, kde jsme se velice radi vysprchovali a pote opet vypadali jako normalni lide. Zablacene veci jsme odhodili, vzali na sebe ciste a sli na veceri. Vecer No, k veceri jen kratece - svickova s knedlikem a jako zakusek strudl. Co se tyce me, mel jsem uz obrovsky hlad, takze jsem to do sebe nahazel vcelku rychle a zvladl bych asi i druhou porci. Lec zadna uz nebyla. Po veceri jsme se nekteri jeste rozhodli projit se na nedalekou zriceninu. I vydali jsme se za pribyvajici tmy smele na cestu. Slo se nam opravdu pekne, svitil skoro uplnek, nebe vcelku jasne, takze bylo dobre videt. Presto jsme na zadnou zriceninu nedorazili, neb jsme ji jaksi nenasli. Nasli jsme pouze nejakou vesnici, kde jsme to otocili a vratili se zpet. Kdyz nic jineho, tak jsme aspon nezabloudili. Noc Po navratu do chaty sme se odebrali do naseho pokoje (mimochodem meli jsme cele podkrovi, dohromady v jedne rade 14 posteli, takze si musite predstavit jaky to tam byl potom grupac). Pilo se co bylo, tedy tech asi 7 lahvi vina a kecalo se uz ani nevim o cem (tak jsem z toho cast prospal). Moc si toho z tohoto casu nepamatuju, takze detaily necham na jinych. Nedele Dopoledne Vzbudili jsme se kolem 8. hodiny. Sice bych klidne jeste polezel, ale casu nebylo nazbyt. Sbalili jsme se tedy a vyrazili na snidani. Nebyla sptana, proste klasika: syr, salam, dzem a maslo s chlebem. Pouze si nekteri stezovali na nedostatek rohliku. Po snidani jsme vyrazli smer Sloupsko-sosuvske jeskyne, ktere byly vzdalene asi 6 km po zlute. Cesta byla prijemna. Slo se v pekne krajine, pocasi nam pralo (slunce svitilo, ptacci zpivali atd.), takze pekna prochazka. K jeskynim jsme dorazili neco pred 11. hodinou, koupili listky na prohlidku a v 11 na ni vyrazili. Co se tyce techto jeskyni, tak se mi libily o neco vice nez Punkevky. Byly o dost delsi, spousta velkych domu s opet prekrasnymi krapniky. Jedna moc pekna propast s vybornou akustikou a jine zajimavosti. Akorat mozna byly trochu moc dlouhe, neb ke konci uz mi byla vcelku zima a docela jsem se tesil na teplo denniho svetla. Vice nevim co bych o nic rekl, mozna nekdo jiny napise vice detailu. Odpoledne Po jeskynich, ktere skoncily v 13 hodin, jsme meli jeste 2 hodiny cas, nez nam z vedlejsi vesnice pojede autobus. Sli jsme tedy pomalu na zastavku (ne proto, ze bysme nechteli jit rychle, ale proto, ze to bylo hodne do kopce). Do vesnice, na kterou asi opravdu nebudeme vzpminat v dobrem (jmenovala se Sosuvka), jsme dorazili tak v 13:40 a tesili se, ze se tady nekde najime - hlad jsme meli vsichni poradny. Jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jedine 2 hospody, ktere tady byly, mely zavreno. Zrovna dneska (jak nam bylo od jedne domorodkyne receno). Tak ac neradi, stravili jsme nasleduji hodinku na autobusove zastavce. My jsme se sice s Borikem sli na chvili podivat na mistni fotbalovy zapas zdejsi vesnice proti jine vesnici. Vseho vsudy krome nas asi jeste dalsich 6 divaku sledovalo tento strhujici zapas. Jak dopadl nevime, neb jsme museli odejit pred koncem. Nakonec jsme nakoupili nejaky ten proviant v Blansku pred tim, nez jsme nasedli na vlak. Cestou zpet nas jen trochu zaskocilo to, ze vlak nejede az do Prahy, ale mimoradne konci v Hradci Kralove. Zrovna dneska. No ale diky chytremu Belovi a moderni technologii sme zjistili, ze stihame rychlik, ktery bysme normalne nestihali o 5 min. Jenze prave Bel zjistil, ze ma 15 minut zpozdeni a v Ceske Trebove jsme v poradku prestoupili (tedy byly tam jakesi zmatky s ICeckem, ale vse se vyresilo). Jinak cesta ubehla poklidne. Kratili jsme si ji hranim piskvorek (Neuron mel sebou prekavapive blok se ctvereckovym papirem a 2 barevne propisky) a take lodi. Jen mala poznamka: do dneska jsem neveril, ze lode muzou byt tak strhujici a napinava hra. Takze jsme vsichni bez vetsich ztrat dorazili opet do maticky Prahy (povolenou 4% hranici jsme ani nevyuzili, snad priste). Na zaver bych chtel hlavne podekovat Marvinovi za skvelou organizaci a vubec ze se tak nevdecneho ukolu ujal a zaridil nam tento prima vikend. Take samozrejme vsem ucastnikum za prima cas a dobrou zabavu. Budu se tesit priste zas.